Základním motivem je vytvoření lesoparkového charakteru, s tím, že v severozápadní části je navržený borový háj navazující na řešení další části bývalých kasáren, která je součástí jiného projektu. Zde jsou potom převládající jedlí a buky. Středová část je tvořena rozpýleným převážně listnatým porostem, převládají zde travnaté plochy. Okrajové jižní a západní části části jsou pak doplněny hustým porostem keřů, které byly vybírány také s ohledem na jejich využití pro úkryt a potravu zvěře.

V západní části je navržené nové stromořadí z javorů (Acer platanoides). V již zmíněném projektu další části kasáren je navržená javorová alej ve stejné druhové skladbě. Tím bude vcílovém stavu vytvořeno dominatní stromořadí procházející středovou částí bývalých kasáren, v severní části pak bude navazovat na další stromořadí z třešní vedoucí k údolí, kterým protéká potůček se soustavou rybníčků. Veškerá zeleň je navrhována jak z hlediska odolnosti na stanovišti, tak také především z estetického hlediska. Smyslem úpravy je vytvořit příjemné prostředí, které se bude v průběhu roku barevně proměňovat s vyvrcholením v podzimním období. V tu dobu je pro mariánskolázeňskou krajinu typická krajina s „rozlitou paletou žlutých odstínů“ (Fagus sylvatica, Acer platanoides, apod.) místy projasněná červenavými odstíny (Euonymus, Berberis, apod.). Proto byly do kompozice doplněny ještě další výrazně barvící listnáče (Acer ginala, Prunus). Již zmíněné lipové stromořadí tvořící východní hranici řešeného území, je to nejcenější, co zde z dendrologického hlediska existuje. Stromořadí je velice vitální a po ošetření a svázání korun některých jednotlivých stromů zde může plnit svoji funkci ještě minimálně celá destiletí.